Herní
Medailonky postav pro inspiraci
Nicolas „Nick“ Webster
33 let, honák a dobrodruh
Jako kluk utekl z farmy, protože jeho matka si vzala chlapa, který ho bral jen jako přítěž. Po jednom z výprasků vytáhl na otčíma nůž a párkrát jej bodnul. Poté sebral jeho koně a utekl do prérie. Měl štěstí, po pár dnech cesty narazil na partu lovců koní kteří ho vzali mezi sebe. Upřímně, Nick by vzal jakoukoli práci a to že bude polykat prach dlouhejch cest jej nijak nevyděsilo. Jako “mladej” v mužstvu dělal všechny práce které se nikomu jinému dělat nechtělo. Sbírání dřeva či trusu na oheň, starat se o téměř uštvané koně, kočírovat povoz. Tento život byl ale svým způsobem fajn. Neomezená svoboda, věčná cesta. Ano, ale taky život na dešti i žáru.
Naučil se u party dobře pracovat s koňmi, lasem, ale také s puškou. Učil se jak jezdit, chytat koně, ale také nenechat si nic líbit a rvát se, když je potřeba.
Líbil se mu takový život.
Ale nic netrvá věčně. V Abilene, kde prodávali koně, slavil s kumpány a slušně se opil. Poté co se potácel městem, uviděl chlapa co bije malého kluka. Nepřemýšlel, vytáhnul kolt a chlapa prostě zastřelil. Rány v počínajícím večeru vylákaly lidi ven ze saloonu, i obchodu, a Nick v tu chvíli zpanikařil a dal se na útěk. Přespal v jedné z uliček a ráno se vrátil k mužstvu. O den později opět osedlali své koně a jeli za další prací…
Nick je výbušný, nenávidí násilí na slabších a v tu chvíli je schopen střílet i v poledne na ulici. Během dalších pár let zabil několik dalších lidí, ale díky tomu že jeho parta má toulavé boty, nikdy se nedostal do střetu se zákonem. Ano, je pravděpodobné, že jej jednou někde poznají, zatím ale cestuje dál.
Mimo jeho výbuchy vzteku je čestný a pracovitý chlap který se nebojí žádné práce. Nikdy by neublížil ženě či snad dítěti.
V současnosti je to zarostlý chlap v honáckém oděvu. Používá mexický lariat, který se mu zdá lepší než laso. Nikdy by se nevzdal této práce, kterou nyní dělá.
Annie “Dvakrát pálená” Jacksonová
36 let, žena ulice
Její matka se do New Orleans dostala jako jedna z “dívek s truhličkou” z daleké Evropy. Dívky s truhličkou byly ženy vyhoštěné převážně z Francie za menší přestupky. Každá z těchto žen dostala jako “věno” truhličku s vybavením. A byly v podstatě “prodány” mužům v New Orleans. Hodně těchto žen bylo slušně vychovaných a ty si často našly dobrého manžela. No… možná nejen manžela.
Julietta byla jedna z nich, slušná žena která se dostala do Orleans spíše nedopatřením. Její manžel Mike Jackson byl dřevorubec a rváč. Měli několik dětí a Annie byla z nich nejtvrdší, ale také s největší smůlou. V patnácti, to už byl otec mrtvý, utekla od matky s Trevorem, jehož druhé jméno nikdy neznala, za dobrodružstvím. O pár měsíců později byl Trevor zastřelen, když hrál falešně. Annie si našla ale rychle dalšího ochránce, Jacka Garnetta. Byl to bandita, který žil s Annie jen rok a poté byl pověšen. Annie se poté pár let protloukala jako “barová umělkyně”, zpěvačka, kurva… prostě dělala všechno, aby se dostala k penězům. Na západě se muži k ženám většinou chovali galantně a tak v podstatě neměla špatný život. Provdala se za staršího rančera v Kansasu ale přišla válka a jedna z tlup “partyzánů” vypálila jejich ranč a všechny muže zabili. Annie přežila. A to ji téměř zlomilo. Vrátila se do New Orleans kde hledala bohaté muže které okrádala. Její poslední svazek byl s mužem jménem Müller. Byl to námořník s hákem místo ruky. V této době je Annie téměř 40 let a je to drsná žena, která se už nebojí ničeho. A ani po ničem moc netouží. Poté, co ji Müller začal bít bičíkem, sebrala mu ho a dala mu do proto. Tak vytáhnul nůž. Ten mu sebrala taky a zapíchla ho do něj. To bylo na Müllera moc silný kafe a umřel na to. Annie chtěli šoupnout za katr, ale utekla. Nyní se protlouká po New Orleans a nemá kam jinam jít.
Umí být okouzlující, ale taky nebezpečná. Své milence většinou jen uspí, ale nemá problém je i otrávit. Je za ní pěkná řádka mrtvol, ale jen Müller je ten, o kom se ví, že jej zabila právě ona.
Je to vlastně zlomená žena která se vzdala, nehledá už vlastně nic, ani spokojený život, partnera… vlastně už ani ty peníze.
Frank “Frankie Dlouhán” Bullock
40 let, tulák
Frankie byl synem kazatele Johna Bullocka, mohutného chlapa který byl známý v několika okresech jako správný, usměvavý chlapík s věčně dobrou náladou. Ta mu vydržela dlouho. Než byl zastřelen za to, že v Lousianě hlásil, že černoši jsou také lidé. Dostal tři kulky a hlásat přestal. Frankie tehdy ztuhnul jako kámen a nebyl schopen nic udělat.
Matka vzala děti a přestěhovali se až do Tennessee za příbuznými. Frankie si tehdy koupil revolver a začal s ním cvičit. Od svého strýce dostal několikrát výprask za to, že má zbraň, ale Frankie nepovolil. V šestnácti letech se dostal do souboje, ve kterém zastřelil prvního muže. Ten byl bohužel známý pistolník, a tak si během dvou let Frankieho našli další tři muži, kteří jej chtěli zabít jen proto, že zabil muže, který sejmul “Černého Lassitera”.
Tehdy Frankie utekl. Ale to, co mu jeho táta tehdy tvrdil, že slabí potřebují někoho silného, si pamatoval. A tak i žil. Byl několikrát šerifem v menších městech, ale i obyčejný lovec hlav. Jeho sláva coby pistolníka rostla. Občanskou válku prošel v Šesté kavalerii, která se dostala vlastně i do dějin, protože převzala kapitulaci generála Leeho. Frankie poté dál šel svojí cestou, pistolníka zákona.
Frankie je malinko mimo, jako většina pistolníků. Lidský život pro něj nemá žádnou hodnotu a jediné co jej drží na cestě téměř normálního člověka je jen síla vůle. Šance, že se z něj stane bezcitný chlap vzrůstá každou přestřelkou, každým soubojem. Jeho poslední šancí se stala žena, kterou našel opuštěnou v prérii. Rodila a on jí pomohl a poté ji dopravil do kraje, kde měla najít svého manžela. Ten ale byl už mrtvý, pověšený muži z mocného ranče, kteří nestrpěli v kraji konkurenci.
Nyní má Frankie dvě možnosti. Jít dál osamocený stezkou, která jej zničí, nebo bojovat naposledy za ženu a malé dítě a zkusit jí pomoci vybudovat nový život. A možná by byl ten nový život i pro něj. Ale není už pro něj moc pozdě?
Skupiny na západě
Tuláci
Být tulákem není na Západě taková romantika, jak si možná myslíte. Představa, že vás nikde nedrží, jezdíte si kudy chcete kam, na všechno máte čas a nikdo vás nekomanduje? Tak takhle to většinou nefunguje.
Když nemáte peníze, sháníte, kde se dá. I když něco ulovíte, dostat se k vodě, do nejbližší vesnice nebo města bez koně v plné palbě silného slunce, všude přítomného písku a větru je docela štreka i na několik dní či týdnů. Stačí se podívat na mapu a hned je vám jasné, že tohle není sranda.
Nebudeme lhát, bez drobných krádeží se to často neobejdete. Protože dát práci tulákovi se nikomu moc nechce. Bez koně táhnete Západem od ničeho k ničemu, často vyháněn, často hladový. Mnoho tuláků bylo bez soudu pověšeno na prvním stromě za krádež telete, ovce či čehokoliv, co z hladu kdo ukradl. Občas se tuláci spojovali do band a potom řádili po celém kraji, ale povětšinou byli rychle rozprášeni. Samozřejmě, občas se vyskytli muži, kteří si dokázali práci najít či žít z toho co dal kraj, ale těch bylo málo.
Ano, z málokterého ranče vyhnali člověka hladového, povětšinou dostal skromně najíst, ale pak zase táhnul dál. Bez domova, bez prostředků. Obecně nebyli tuláci nikde vítáni a vždy byli podezřelí, když se začalo v kraji něco dít a ztrácet. Takže pokud chceš přijet jako Tulák, dobře si to rozmysli.
Pistolníci
Na Západě nosí zbraň kde kdo a taky s ní povětšinou umí slušně zacházet. Ať kovboj, majitel lázní nebo kovář. Ono jim nic moc jiného nezbývá, když se pro obranu svého života a majetku často dostaneou do přestřelky. Nicméně mezi chlapem se zbraní a PISTOLNÍKEM je velkej rozdíl. Ať si kdo chce o sobě vykládá sebehezčí historky.
Zatímco třeba honák potřebuje zbraň spíš na plašení dobytka, střílení vlků či případný boj s bandity či indiány a stačí se tak nějak trefit pistolník, to je jiný kafe.
Pistolník je člověk, který se prostě rozhodne zabíjet lidi. A je jedno na jaké straně zákona se pohybuje. Na to, abyste zabíjeli lidi bez výčitek, musíte být!
Pistolníci se považují za “řemeslníky” a umělce. Rychlost, přesnost, chladnokrevnost a hlavně chladné srdce bez výčitek a slabostí, jako jsou přátelé, domov nebo snad láska. Živit se obchodem se smrtí bez zaváhání a lítosti, zkrátka vyžaduje vždy tak trochu narušenou osobnost s vlastním pojetím spravedlnosti a řádu světa. A milosrdenství to rozhodně není.
I když jsi střelec který se nechává najímat jako šerif či prostě střelec proti banditům, povětšinou mu místní rádi vidí záda, když dokončí práci na kterou byli najati. “Dostals je všechny? Super, tak už můžeš jet zase dál….” Pokud ve městě zůstávají, nechcete k nim stát zády nebo jim překážet.
Míšenci
Z pohledu indiánů je míšenec napůl bílý, z pohledu bělochů napůl rudý.
Pravda je, že když se míšenec rozhodnul žít u kmene ve kterém se narodil, mohl se časem stát uznávaným bojovníkem a v podstatě indiánem. Když se však narodí u bílých, většinou se stane předmětem opovržení a to ne jen on, ale i jeho rodiče. Hanba padá hlavně na hlavu bílé matce.
Protože je nechce ani jedna strana, z mnoha míšenců se tak bohužel stávají banditi a tuláci, alkoholici nebo ztroskotanci, kteří městečku Cody klidu nepřidají. Někteří, ale dokáží svůj osud překonat.
I mezi novými osadníky najdeme nějaké míšence. Všichni je sledují s očekávanou nedůvěrou. Vedení města ale doufá, že i těm se podaří najít své místo, ukázat pevný charakter a tak dostat šanci na plnohodnotný život v našem novém městečku.
Ženy
Ženy na divokém západě byly v menšině. Pokud se na Západě nenarodily a nevyrostly, do drsných podmínek většinou následovaly své muže. Zatímco muž mohl zemřít na kulku během cesty do obchodu, ženám se tohle nestávalo.
Ať měly povahu, morálku či povolání libovolné, naprostá většina mužů se k nim chovala zdvořile. Ať to byla barová kurva nebo žena rančera… muž smeknul klobouk když ji potkal na ulici a nikdy by jí svévolně neublížil. Už jen proto, že kdyby se to někdo dozvěděl, pravděpodobně by násilníka čekala konopná kravata.
To platí i pro naše městečko Cody.
Urážka, násilí na ženě nebo únos se trestají bez pardónu kulkou nebo špagátem.
Málokterá žena ale v těchto dobách žila sama. Když nebyla vdaná a byla sama, musela si najít ochránce. Muže, který si od ní něco bral, ale zároveň jí i mnohé dával.